Středa 5.8.2020 mi již navždy zůstane v paměti. Ráno po příchodu do práce začalo vášnivou debatou s kolegy hasiči o obrovské tragédii v libanonském Bejrútu, kde došlo k výbuchu skladu v přístavišti. Vzápětí zazvonil telefon, volali z Generálního ředitelství HZS ČR. Ze sluchátka se ozvalo: „Jsi připraven se sbalit a odletět spolu se psem a s USAR týmem pomoc do Bejrútu?“ Má odpověď bez váhání byla: „ANO“. Hlavou mi letěl seznam věcí, které sbalit, abych na něco nezapomněl a stejně několik drobností zůstalo na dně skříně.
Po sbalení předepsané výbavy mě i mého čtyřnohého parťáka Diega z Dobřečovské školy čekal zrychlený přesun z Hlučína na shromaždiště do Prahy, kde se sešel celý USAR tým. Byli jsme podrobeni lékařské prohlídce včetně odebrání vzorků na COVID-19. Proběhla kontrola vybavení, dokladů a ostatních věcí potřebných pro odlet do země postižené katastrofou. Čas kvapil, po sdělení prvotních informacích k misi se tým přesunul služebním autobusem na letiště.
Na letišti na psovody čekal veterinář, který zkontroloval stav psů před odletem. Následovalo odbavení a odchod do odletové haly. Psi byli neklidní, cítili u celého týmu zvýšenou hladinu adrenalinu, nervozity a vzrušení z toho, co nás po přistání čeká. Slavnostní nástup s podáním hlášení ministru vnitra ČR Janu Hamáčkovi a konference s novináři před připraveným letadlem všem potvrzovala důležitost naší mise.
Před odletem panovaly v Česku vyšší teploty, takže se dalo předpokládat, že i v místě nasazení bude „horko“. Nikdo však nečekal, že v Bejrútu z letadla vystoupíme přímo „do skleníku“. Ač byla hluboká noc, bylo vedro s vysokou vlhkostí vzduchu, že i když člověk jen stál, tekly po něm pramínky potu.
Na letišti v Bejrútu čekali pracovníci české ambasády se zástupci Libanonské armády, která řídila záchranné práce v místě výbuchu a jeho bezprostředním okolí. Po vyložení materiálu, vybavení z letadla a následném naložení na nákladní auta nás armáda odvezla do místa ubytování.
Ráno proběhla porada týmů, které v průběhu noci přistály na letišti, včetně našeho. Rozdělili se prostory určené k prohledání. Prvotní obhlídku místa nasazení, které bylo určeno pro český tým, patřila statikovi, který označil místa, kterým se museli členové týmu vyhnout, neboť byly nebezpečné a hrozilo jejich zřícení. Vše muselo být důkladně promyšleno, s ohledem nejen na venkovní teploty, vysokou vlhkost, rozpálený asfalt, kdy jeho teplota se pohybovala okolo 50°C, trosky budov, plechy, střepy a zkroucené konstrukce, ale také na kondici psů, jejich stáří i plemeno. Následovalo nasazení psů, kteří měli vyloučit nebo potvrdit přítomnost živých osob pod troskami.
Díky připojení k internetu v táboře nám byla známa i situace, která probíhala ve středu města. Protesty a nepokoje, zdá se, byly důvodem, proč byly ukončovány vyhledávací práce v přidělených prostorech ještě než padla tma, někdy i dříve.
Možnost nasazení týmu to stále víc a víc komplikovalo. Český tým po víkendu ukončil svou činnost v Bejrútu a vrátil do zpět s letadly, které z České republiky letěly do Libanonu s humanitární pomocí.
Co říci závěrem, byla to ohromná zkušenost pro celý tým. Jsem hrdý za účast na misi při této mimořádné události a je skvělé, že Česká republika je schopna v tak krátkém čase vyslat pomoc. Celý tým odvedl skvělou práci, na kterou se dlouhodobě a důkladně připravuje. Psi pracovali na maximum, ani drobné poranění na tlapkách je nevyřadilo z vyhledávacích prací a svými předvedenými výkony potvrdili, že jsou nezastupitelnou součástí týmu.
Děkuji všem, kteří se na celé misi podíleli.
Petr Svoboda
Sirius, z.s.-Záchranná kynologická služba Poodří
(převzato ze stránek ZÚ HZS ČR Hlučín)
Zobrazeno: 296 krát
